Materiál níže byl přípraven v říjnu 2015 pro podání k rukám zodpovědných osob s ohledem na vystupování a postoje tehdejšího náměstka primátorky pro místní rozvoj Matěje Stropnického.
Naštěstí byla tato osoba zastupitelstvem MHMP na konci října ze své funkce odvolána a dokument níže se stal v původním znění ireleventaním.
Zveřejnění tohoto textu má upozornit na problém systémové podjatosti, také s ohledem na stále teoreticky otevřenou možnost, že by se Matěj Stropnický mohl v rámci vedení Prahy do své původní funkce vrátit. Pak toto podání bude obratem uplatněno.
Přesto však kostrukci systémové podjatosti lze použít univerzálně v případech, kdy jsou orgány státní správy pod tlakem samosprávy, která má zájem na blokování nových stavebních záměrů a má prokazatelně obstrukce proti investorům ve svém programu a veřejně takový zájem deklarovala či deklaruje.
V takovém případě institut systémové podjatosti může umožnit přenesení projednávání např. územního řízení na jiný stavební úřad, který v tomto smyslu podjatý není.
V případě dotazů k tomuto tématu jsme Vám k dispozici.
**************************
k rukám
JUDr. Martina Děvěrová, ředitelka MHMP
Adriana Krnáčová, primátorka hl.m.Prahy
Mgr. Jiří Skalický, pověřený řízením: Sekce rozhodování o území, ředitel odboru památkové péče
Ing. Markéta Vacínová, ředitelka odboru stavebního řádu
ing. Arch. Jana Blažíčková a ing. Jan Čemus, jako vedoucí zástupce odboru územního rozvoje (v současné době bez ředitele)
RNDr. Štěpán Kyjovský, ředitel Odboru ochrany prostředí,
Na vědomí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ing. Karla Šlechtová, ministryně
V Praze dne ….
Stížnost na systémovou podjatost odborů Magistrátu hlavního města Prahy
I. Rekapitulace právního stavu
Současná praxe posuzování tzv. systémové podjatosti vychází z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 – 119, publikované pod č. 2802/2013 Sb. NSS (dále jen „usnesení rozšířeného senátu“) týkající se problematiky systémové podjatosti. Ze závěrů výše uvedeného judikátu NSS vycházel také Nejvyšší správní soud v letošním roce v rozsudích 7 As 202/2014 – 66 ze dne 14.5.2015 a 7 As 57/2015 – 80 ze dne 2.6.2015, které rozhodovaly systémové podjatosti Krajského úřad Plzeňského kraje v rámci řízení o umístění stavby, resp. povolení stavby pro spalovnu Chotíkov. V obou případech NSS zamítl kasační stížnosti a potvrdil rozsudek krajského soudu v Plzni, který rozhodl, že Krajský úřad Plzeňského kraje v odvolacím řízení nemohl ve věci rozhodovat, neboť byl sám zainteresován na výsledku řízení, jak podrobně popisuje odůvodnění rozsudků NSS ze 14.5.2015 a 2.6.2015.
Judikát rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu v souvislosti se systémovou podjatostí hovoří následovně:
„Rozšířený senát podotýká, že k pochybám o nepodjatosti postačí i poměrně nízká míra podezření, neboť – jak výše vyložil – existence „systémového rizika podjatosti“ je sama o sobě signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“ při posuzování důvodů pro vyloučení úřední osoby z úkonů v řízení. Důvody k uvedenému podezření mohou být nejrůznějšího druhu a nelze je specifikovat jinak než obecnými rysy a představitelnými příklady. Bude se jednat o takové skutečnosti, které naznačují, že zde existuje někdo, kdo má zájem na určitém výsledku řízení, v němž se má rozhodovat, a přitom má či může mít schopnost působit na příslušnou úřední osobu prostřednictvím jejího zaměstnaneckého vztahu k územnímu samosprávnému celku. Uvedenými skutečnostmi mohou být například jevy v politické či mediální sféře, jež předcházejí příslušnému správnímu řízení či je doprovázejí a naznačují zvýšený zájem o výsledek řízení ze strany osob schopných ovlivnit jednání územního samosprávného celku jako zaměstnavatele úřední osoby. Příkladem může být zájem politických činitelů či jiných v rámci daného územního samosprávného celku vlivných osob (např. zákulisních aktérů místní politiky či podnikatelských subjektů) na určitém výsledku řízení (např. na tom, aby určitá stavba, činnost apod. byla povolena, anebo naopak nepovolena); takový zájem lze vysledovat například z různých mediálních vyjádření, předvolebních slibů, konkrétních investičních či jiných obchodních počinů, předchozích snah nasměrovat určité související rozhodovací procesy určitým způsobem apod. Stejně tak uvedenou skutečností může být samotná povaha a podstata rozhodované věci, její kontroverznost či politický význam a s tím spojené zájmy. Zjevně a bez dalšího pak uvedenými skutečnostmi budou podezření z nátlaku či snahy přímo ovlivnit rozhodování příslušné úřední osoby prostřednictvím jejího zaměstnaneckého vztahu.“
A dále:
„Rozšířený senát proto dospěl k závěru, že v případech, kdy rozhoduje úředník územního samosprávného celku ve věci, která se přímo nebo nepřímo týká tohoto celku, není a priori vyloučen z rozhodování pro svoji „systémovou podjatost“, avšak je u něho dáno „systémové riziko podjatosti“, kvůli němuž je třeba otázku jeho případné podjatosti posuzovat se zvýšenou opatrností oproti věcem, které se zájmů územního samosprávného celku nijak nedotýkají.“
A dále NSS vysvětluje:
„ Nejvyšší správní soud podotýká, že právě v soudobém českém modelu spojené územní veřejné správy, v němž státní správu i samosprávu vykonávají z podstatné části orgány územních samosprávných celků jakožto politických entit ovládaných místními či regionálními politickými reprezentacemi, prosazujícími nezřídka partikulární zájmy, a nikoli zájem veřejný, nelze nebezpečí plynoucí ze „systémového rizika podjatosti“ podcenit. Je tomu tak proto, že v modelu, v němž v posledku o osudech zaměstnanců územního samosprávného celku rozhoduje místní či regionální politická reprezentace, nezřídka ovládaná zákulisními vlivovými strukturami, jež z povahy věci má zájmy na tom, aby určité věci místního významu byly řešeny určitým způsobem, fakticky nelze v rámci územní samosprávné jednotky zajistit skutečně úplné oddělení politických a zákonných hledisek při výkonu veřejné správy. V tomto systému chybí regionální správní úřady plně oddělené od samosprávy a nezávislé na místních poměrech a vlivech, jež by dokázaly garantovat objektivitu a nestrannost výkonu veřejné správy i ve věcech, na nichž má samospráva či lidé, kteří ji jsou schopni ovlivnit, zájem. Dozor vykonávaný nadřízenými orgány (především Ministerstvem vnitra) stěží může být dostatečně účinným mechanismem, neboť to v potřebné míře nezvládne již jen z kapacitních důvodů. Proto je nezbytné podezření vyplývající z existence „systémového rizika podjatosti“ brát velmi vážně a s ohledem na smysl a účel § 14 odst. 1 správního řádu z roku 2004 (resp. § 9 odst. 1 správního řádu z roku 1967) v pochybnostech dát přednost vyloučení všech úředních osob příslušného správního orgánu z úkonů v řízení.“
Dále ve výše uvedených rozsudcích z roku 2015 Nejvyšší správní soud závěry rozšířeného senátu dále vykládá příslušná ustanovení správního řádu.
„Smyslem ust. § 14 odst. 1 správního řádu je zajistit, aby pravomoc správního orgánu vykonávaly pouze osoby nestranné, které na věci nemají jiný zájem než ten, aby postupovaly v souladu se zákonem. Tato právní úprava vychází z toho, že již při vzniku pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby, má být tato osoba z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Je tedy třeba mít za to, že nebezpečí nepřípustného vlivu nežádoucím vztahem k věci je třeba aktivně předcházet“
II. Odůvodnění stížnosti
Náměstkem primátorky hl. m. Prahy po oblast územního rozvoje je Matěj Stropnický, který dlouhodobě veřejně vystupuje proti soukromým investorům v oblasti investiční výstavby (obecně je takový investor nazýván jako „developer“. Dle závěrů Nejvyššího správního soudu pro zjištění existence systémové podjatosti musí být splněna podmínka zájmu „ politických činitelů či jiných v rámci daného územního samosprávného celku vlivných osob na určitém výsledku řízení (např. na tom, aby určitá stavba, činnost apod. byla povolena, anebo naopak nepovolena“. A jak již bylo citováno „ takový zájem lze vysledovat například z různých mediálních vyjádření, předvolebních slibů“
Je nesporné, že výroky náměstka primátorky, vystupující proti „developerům“ dokumentují jeho zájem na tom, aby záměry soukromých investorů nebyly povolovány. Vzhledem ke skutečnosti, že stavební záměry soukromých investorů a společností ve své naprosté většině jsou posuzovány v odvolacím řízením, kdy odvolacím orgánem je MHMP, naprostá většina takových záměrů podléhá projednání na MHMP, který má pravomoc rozhodnutí nižšího správního orgánu potvrdit, změnit nebo zrušit a vrátit k novému projednání.
Názor NSS je takový, že existence „systémového rizika podjatosti“ úřední osoby je třeba vnímat se zvýšenou opatrností a existence „systémového rizika podjatosti“ je sama o sobě signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“ při posuzování důvodů pro vyloučení úřední osoby z úkonů v řízení.
Protože, důvody k uvedenému podezření mohou být nejrůznějšího druhu a nelze je specifikovat jinak než obecnými rysy a představitelnými příklady. Bude se jednat o takové skutečnosti, které naznačují, že zde existuje někdo, kdo má zájem na určitém výsledku řízení, v němž se má rozhodovat, a přitom má či může mít schopnost působit na příslušnou úřední osobu prostřednictvím jejího zaměstnaneckého vztahu k územnímu samosprávnému celku. Uvedenými skutečnostmi mohou být například jevy v politické či mediální sféře, jež předcházejí příslušnému správnímu řízení či je doprovázejí a naznačují zvýšený zájem o výsledek řízení ze strany osob schopných ovlivnit jednání územního samosprávného celku jako zaměstnavatele úřední osob.
Dle závěrů rozšířeného senátu NSS je zřejmé, že politický reprezentant typu náměstka primátora hl.m. Prahy by se tedy měl zcela a důsledně vystříhat mediálních a veřejných vyjádření (a to včetně veřejných vyjádření na sociálních sítích), které deklarují jeho postoj či zájem na výsledku správního řízní, které probíhá v přenesené působnosti na stejném úřadě, kde osobně zastává významnou politickou funkci.
Aby byla tato podmínka splněna, neznamená to nezbytně, že zaměstnanec úřadu, tedy v našem případě MHMP, musí být nějakým prokazatelným způsobem aktivně ovlivňován či „úkolován“, jak má v konkrétním případě postupovat. Pro existenci systémového rizika podjatosti zjevně stačí, že z veřejně dostupných zdrojů může zaměstnanec úřadu (a zároveň pracovník „sektoru“ státní správy) získat informace v jakém smyslu „je vítáno“, aby konkrétní správní řízení proběhlo a ve věci bylo rozhodnuto. Podjatost úřední osoby tedy může nastat v situaci, kdy takový zaměstnanec vysoko postavenému politickému reprezentantovi vlastního zaměstnavatele má tendenci „zavděčit se“ nebo naopak se může obávat rozhodnout sice v souladu se zákonem, ale „proti“ jeho cílům, veřejně deklarovaným postojům a názorům na konkrétní záměr či řízení, přestože při zcela nestranném a „nepodjatém“ rozhodování by existovala pravděpodobnost, že by mohl rozhodnout jiným způsobem.
Je třeba opět připomenout výklad §14 odst. 1 správního řádu nejvyšším správním soudem z letošního roku - „Tato právní úprava vychází z toho, že již při vzniku pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby, má být tato osoba z projednávání a rozhodování věci vyloučena“, a tudíž v souladu se závěry rozšířeného senátu NSS neleží důkazní břemeno zcela na té straně, která podává stížnost na podjatost úřední osoby či systémovou podjatost celého úřadu. NSS definuje, že již při vzniku pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby má být taková z projednávání a rozhodování vyloučena.
S tím souvisí také právní argumentace NSS v jeho rozsudcích z roku 2015 na námitku stěžovatelů v kasační stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o hovořící nebezpečném precedentu ve smyslu shledání systémové podjatosti celých úřadů a přenesení projednávání řízení ve věci na jiný úřad dle § 14, resp. následně dle § 131 správního řádu, neboť dle NSS „změna příslušnosti v důsledku vyloučení všech úředních osob je zákonem předvídaným institutem.“, tedy, NSS nevidí procesní ani „procesně ekonomický“ problém ve skutečnosti změny příslušnosti a možnost zakotvená v § 131 správního řádu, tedy možnost pověřit k projednání a rozhodnutí věci jiný věcně příslušný správní orgán je dle názoru NSS procesně správným a efektivním institutem, který je třeba vždy použít v takové situaci, kdy pochybnost o nepodjatosti úřední osoby nastává a nebezpečí nepřípustného vlivu nežádoucím vztahem k věci je třeba aktivně předcházet.
Dále se NSS zabývá otázkou, zda lze systémovou podjatost nahlížet z hlediska zákonnosti vydaného rozhodnutí, tzn. jestli k systémové podjatosti dochází teprve okamžikem, kdy správní orgán vydá nezákonné rozhodnutí nebo existuje riziko, že by mohl nezákonné rozhodnutí vydat. Závěr NSS je jednoznačný – nebezpečí nepřípustného vlivu nežádoucím vztahem k věci je třeba aktivně předcházet a to s použitím § 131 správního řádu a pověřením jiného správního orgánu.
Ze všeho výše uvedeného vyplývá, s respektem k závěrům Nejvyššího správního soudu, nepochybně existuje systémové riziko podjatosti některých zaměstnanců MHMP, resp. některých určitých odborů MHMP vyplývající z důsledků postojů a názorů náměstka primátorky pro územní rozvoj ve vztahu k soukromým investorům v oblasti výstavby, přičemž některé z nich neváhá jmenovat ve svém tzv. „Manifestu interurbanismu“ („Skanska, Penta, Ekospol, Central Group, Sekyra a asi tři desítky dalších“), kde dovětek „zhruba 30 dalších“ zahrnuje asi tak všechny, kteří jsou v nastalé složité legislativní, soudně právní a politické situaci ochotni své investiční projekty na území Prahy realizovat.
Níže podrobně doložené výroky a postoje druhého nejvyššího politického reprezentanta MHMP nutně k takovému podezření směřují a tento přípis na tato podezření a nebezpečí upozorňuje. Co více než jmenování konkrétních společností „páchajících zlo“ investiční výstavbou by mělo být znakem podjatého přístupu?
Vzhledem k citovaným závěrům NSS, kdy k pochybnosti o nepodjatosti postačí i poměrně nízká míra podezření, neboť existence „systémového rizika podjatosti“ je sama o sobě signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“ při posuzování důvodů pro vyloučení úřední osoby z úkonů v řízení a na základě všeho výše uvedeného v souladu s ustanovením §14 správního řádu zejména tedy §14 odst. 3 pro vyloučení všech podezření upozorňujeme na možnou a pravděpodobnou systémovou podjatost níže uvedených odborů MHMP a jejich zaměstnanců a výslovně upozorňujeme na systémové riziko podjatosti a tímto vyzýváme:
Mgr. Jiřího Skalického, pověřeného řízením: Sekce rozhodování o území, ředitele odboru památkové péče
Ing. Markétu Vacínovou, ředitelku odboru stavebního řádu
ing. Arch. Janu Blažíčkovou a ing. Jana Čemuse, jako zástupce odboru územního rozvoje (v současné době bez ředitele)
RNDr. Štěpána Kyjovského, ředitele Odboru ochrany prostředí,
aby prohlásili sebe jako úřední osoby a s tím i celé jim svěřené odbory MHMP jako systémově podjaté ve vztahu ke všem řízením a to právě probíhajícím i těm v budoucnosti projednávaným v rámci stavebního zákona (především však územní a stavební řízení v prvním stupni projednávání nebo v odvolacím řízení, vyjádření podřízených odborů z hlediska státní správy vydávající stanoviska dotčených orgánů státní správy), kde je žadatelem právnická osoba, kterou lze označit obecně přijímanými pojmy jako „investor“ či „developer“ a to z toho důvodu, že bezprostředně politicky nadřízená osoba Sekci rozhodování o území MHMP z hlediska samosprávy, tedy náměstek primátorky hl. m. Prahy pro územní rozvoj Matěj Stropnický, opakovaně otevřeně vystupuje proti developerům a soukromým investorům, jeho deklarovaným politickým programem je „boj s developery“, přes svojí politickou funkci je stále aktivně činný v aktivistickém sdružení „Tady není developerovo“, na sociálních sítích mj. deklaruje schopnost „zabránit (stavebnímu) projektu“, z důvodu, že dne 24.9.2015 na sociální síti Matěj Stropnický uveřejnil zprávu - „včera večer dostal na magistrátu po měsíci a půl ve funkci výpověď ředitel odboru územního rozvoje Jan Kábrt. Děkuji za pomoc starostům městských částí v čele s Petr Hlubuček a občanským sdružením v čele s Arnikou.“ (pozn. Arnika - aktivistické sdružení programově bojující proti jakékoliv výstavbě soukromých investorů, přičemž činnost tohoto spolku způsobila státu ekonomické škody v řádu miliard korun) přičemž z této citace jednoznačně vyplývá, že si náměstek primátorky osobuje moc a vliv rozhodovat o obsazení míst úředníků zpracovávajících agendu státní správy a tudíž se podobným způsobem může zaměřit na jakéhokoliv úředníka z oblasti státní správy v zaměstnaneckém poměru na MHMP a disponuje schopností mediálním či jiným nátlakem dosáhnout jeho odvolání.
Ředitelku MHMP, JUDr. Martinu Děvěrovou, zodpovědnou za personální agendu MHMP tímto vyzýváme, aby ve věci tohoto podnětu a stížnosti na systémovou podjatost odborů MHMP ve vztahů k soukromým investorům neprodleně konala a ve světle judikátů NSS přistoupila k této stížnosti s maximální možnou pečlivostí a podezřívavostí a následně v souladu s ustanovením správního řádu oznámení o systémové podjatosti výše zmíněných odborů MHMP postoupila k rukám nadřízeného orgánu, tedy Ministerstva pro místní rozvoj, který následně v souladu § 131 odst. 4 správního řádu pověří jiný správní orgán projednáváním všech takových řízení uvedených výše, neboť, opět s odkazem na rozhodnutí NSS, změna příslušnosti v důsledku vyloučení všech úředních osob je zákonem předvídaným institutem“ a jak navádí NSS „podezření vyplývající z existence „systémového rizika podjatosti“ je nezbytné brát velmi vážně a s ohledem na smysl a účel § 14 odst. 1 správního řádu z roku 2004 (resp. § 9 odst. 1 správního řádu z roku 1967) v pochybnostech dát přednost vyloučení všech úředních osob příslušného správního orgánu z úkonů v řízení .
Jsme přesvědčeni, že v nastalé situaci MHMP není schopen zajistit (ve smyslu ust. §14 odst. 1 správního řádu), aby pravomoc správního orgánu vykonávaly pouze osoby nestranné, které na věci nemají jiný zájem než ten, aby postupovaly v souladu se zákonem a současně připomínáme, že k pochybám o nepodjatosti postačí i poměrně nízká míra podezření a nebezpečí nepřípustného vlivu nežádoucím vztahem k věci je třeba aktivně předcházet.
Děkujeme za Vaši odpověď a za pečlivý přístup k této stížnosti předem děkujeme
…..
….
IV. Dokumentace výroků a postojů náměstka primátorky hl. m.Prahy Matěje Stropnického.
Matěj Stropnický – Manifest interurbanismu, deník Právo dne 19.6.2015, později zveřejněno
http://www.novinky.cz/kultura/salon/373023-matej-stropnicky-manifest-interurbanismu-v-konceptu-oduvodneni-metropolitniho-planu-neni-o-ekonomicke-moci-ani-slovo.html
„Přitom developer už při stavbě parazituje na veřejném a inzeruje své holobyty reklamou na billboardech: „jen pět minut od metra“, „výhled na Hradčany“, „bydlení v zeleni u hostivařské nádrže“ atp. Skanska, Penta, Ekospol, Central Group, Sekyra a asi tři desítky dalších – ti všichni sledují jen své vlastní komerční zájmy, které jsme si zvykli přijímat jako legitimní.“
„Zakládal jsem dvě občanská sdružení a obě se věnují bydlení v širším slova smyslu. Druhé z nich – Tady není developerovo – vzniklo přímo s cílem bránit současné obyvatele s jejich nemovitosti a také veřejný prostor, zeleň a architektonicky cenné stavby i ráz území, zkrátka hodnoty současného města, před deklamovanými budoucími hodnotami, které však dle naší zkušenosti s novou výstavbou nepřicházejí.“
„Developer měl být ten, kdo rozvíjí území ve vlastnictví svém nebo pro někoho (třeba i pro město). Ukažte mi však developera, který nějaké území v Praze za poslední čtvrtstoletí rozvinul!“
Rozhovor A2Alarm 14.8.2015
http://a2larm.cz/2015/08/stropnicky-mesto-by-melo-byt-developerem/
„Ekonomická síla je organizovaná a developeři mají zájem na tom, aby se stavělo, a to vysoko, hodně, rychle a bez komplikací.“
„Já ovšem za hlavní úkol v politice považuju regulaci ekonomické moci. Na nadnárodní úrovni je rozhodující ekonomickou silou finanční kapitál, na národní úrovni subjekty typu ČEZ a na úrovni města developeři. „
„(primátor Hudeček) Ekonomickou sílu považoval za přínos. „Všichni developeři, pojďte sem, ale stavět musíte krásně,“ to bylo jeho krédo. Nechtěl stavět méně a přiměřeně, ale klidně hodně, ale hlavně aby šlo o kvalitní architekturu.“
Rozhovor – týdeník EURO, 1.12.2014
http://www.praha.eu/jnp/cz/o_meste/magistrat/tiskovy_servis/rozhovory_a_clanky_clenu_rhmp/rhmp/namestek_matej_stropnicky/ja_toho_golema_zaprahnu.html
„Nebojím se pustit do boje s developerem, přestože je vlastníkem pozemku. Město má co mluvit do toho, co tam vyroste. Soukromé vlastnictví není dogma číslo jedna.“
„Jste tedy bojovník proti developerům a korporacím? - Já vidím ekonomickou moc jako hrozbu trvalé a posilující nadvlády nad tou politickou, nad kterou máme vliv na rozdíl od globalizované ekonomiky.“
Matěj Stropnický je stále aktivním členem sdružení „Tady není developerovo“, které programově vystupuje proti investičním záměrům ve stavebnictví s cílem aktivně vstupovat do řízení a řízení šikanózními procesními odvoláními a žalobami napadat.
Jako náměstek primátorky pro hl. m. Prahu se zúčastnil valné hromady spolku „Tady není developerovo, z.s.“ dne 26.1.2015 – prezenční listina v příloze.
Matěj Stropnický je aktivním členem správní rady Deník Referendum – politicko – ekologického média vedeného Jakubem Patočkou, jež jinak známý jako hlavní představitel Hnutí Duha, které se již po desetiletí aktivně věnuje obstrukcím a zabraňování stavebních záměrů soukromých investorů.
Sociální sítě
Facebook „Matěj Stropnický “, 17.8.2015
„dílčí úkoly, které jsme si z návštěvy odnesli, Pomoci MČ Praha 15 zabránit projektu…“
Facebook, Matěj Stropnický , 24.9.2015
„včera večer dostal na magistrátu po měsíci a půl ve funkci výpověď ředitel odboru územního rozvoje Jan Kábrt. Děkuji za pomoc starostům městských částí v čele s Petr Hlubuček a občanským sdružením v čele s Arnikou.“ (pozn. Arnika - aktivistické sdružení programově bojující proti jakékoliv výstavbě soukromých investorů, přičemž činnost tohoto spolku způsobila státu ekonomické škody již v řádu miliard korun.) “
